Byl v něm procesor IBM Cyrix 6x86, 233MHz s MME a Tomato základní deska a původní RAMka 16MiB a disk úžasných 2,5GiB. Provozoval jsem na nich Windows 95 a bylo to úchvatně rychlé. V průběhu druhého anebo třetího ročníku jsem dokoupil 64MiB RAM (za 3 tisíce korun, bylo to zrovna v době zemětřesení na taiwanu, ale údajně cena s tím nijak nesouvisela), na tehdejší poměry celkem slušné a mohl jsem konečně pařit StarCrafta, naprosto úžasnou real-time strategii a diablo. StarCraft byla další hra, u které jsem strávil noci, dny a měsíce. Tehdy jsme na koleji pařili sítově a musím se pochválit, že jsem patřil k těm lepším.

V roce 2000 jsem si nainstaloval Windows 2000, konečně stabilní systém a já byl spokojený, až do chvíle, kdy mi z nějakého důvodu spadl souborový systém. Nešlo nic přečíst. Skočil jsem za člověkem, nick měl Bodík, který jel na debianu (myslím) a ten fdiskem tehdy na můj pohled udělal čáry máry a všechno bylo spravené.

Uff, jsem si tehdy řekl, fakt machr.

Časem mi můj Cyrix začal házet ve Windowsích modrou obrazovku, a tehdy jsem poprvé přišel osobně do styku s Linuxem, protože jsem si řekl blbý Windowsy. Bohužel Windowsama to nebylo a v Linuxu neustále padala Xka. Nakonec jsem musel procesor podtaktovat na 200MHz a běhal dále stabilně.

List. Další machr, na koleji v Plzni dělal správce sítě a to on mě tehdy přivedl k debianu. Eleganci debianu jsem tehdy moc neocenil, linux pro mě pořád byla příkazová řádka, nic víc. Ale vzdáleně mi rozchodil zvukovku a já si v konzoli mohl přehrávat své MP3ky . Prostě machr jsem si opět tehdy řekl.

Ale i přes to všechno jsem tehdy zůstal na Windowsech a to i po zakoupení nového počítače...