Instalace GNU/Linux Ubuntu 8.10
K tomuto článku mě inspiroval
kolega, který v linuxu vůbec neumí, netuší co jak má dělat a
už vůbec by nevěděl co dělat v případě problémů...
02.02.2009
v 05:43
Spousta lidí považuje instalaci
jakékoliv distribuce linuxu za něco
složitého, něco, co zvládne jen linuxový guru, že k obsluze
linuxu je zapotřebí být programátor a že svůj HW nikdy
nedokážou zprovoznit. A SW? Ten tam vůbec není, linux je na nic, linux zahodit, říkal mi to kamarád 
. Linux je nepoužitelný.
. Linux je nepoužitelný.Věřím, že tímto článkem alespoň
částečně vyvrátím všechny tyto mýty, protože se obvykle
nezakládají na pravdě, nebo jsou pouhou polopravdou.
Na úvod rovnou říkám, že nejsem
žádný expert a ani si na něj nesnažím hrát. Jen mě občas
dokážou vytočit „argumenty“ rádoby „odborníků“ na
operační systémy. Sám jsem na linuxu (budu používat
slovo linux,
ačkoliv bych měl správně používat GNU/Linux).
Úmyslně přeskočím krok volby
distribuce linuxu a rovnou se budu věnovat instalaci distribuce
Ubuntu, kterou je možné
stáhnout na stránce http://www.ubuntu.cz/ziskejte/stahnout.
Ubuntu linux je vhodný pro naprosté začátečníky a i já sám
jej používám z 99% své práce na počítači. Zbylé 1% připadá
na archlinux, který ovšem
pro začátečníky nedoporučuji.
Co potřebuji k instalaci?
Vypálený iso obraz, připojení k
internetu (to ale není bezpodmínečně nutné), volné místo na
disku (pokud pouze zkoušíte, je vhodné použít virtualizaci)
a PC.
Při stahování distribuce máte v
principu možnost stáhnout buď 32-bitovou verzi systému anebo 64-bitovou.
Všechny zde uvedené kroky jsou kompatibilní pro obě dvě verze
(screenshoty jsou z 64-bitové distribuce, což ale nepoznáte).
Pokud nevíte jakou verzi použít, stáhněte 32-bitovou verzi.
Pokud si věříte, že Váš počítač podporuje 64 bitů, stáhněte
tuto verzi. Pro začátečníka však doporučuji 32 bitů.
Po stažení iso obrazu jej vypalte na
CD disk, anebo DVD disk. Pokud nevíte jak, tak není instalace
operačního systému pro Vás vhodná a raději nepokračujte v
návodu.
Iso obraz doporučuji vypálit na DVD
disk, zvláště, pokud vlastníte Samsung mechaniku (jako já).
Požadované volné místo na disku
záleží na způsobu použití instalovaného linuxu. V případě
pouhého zkoušení stačí 6GiB. Pokud si nejste jisti, počítejte
alespoň s 16GiB (berte to ovšem jen jako doporučení).
Pokud instalaci provedete bez
virtualizace na již používaný počítač/disk, zásadně
doporučuji provést zálohu důležitých dat a dokumentů.
První restart
Z CD je zapotřebí nabootovat live
systém. V závislosti na výkonu počítače je možné mít k
dispozici systém do cca 5ti minut. Pokud systém podezřele dlouho
bootuje, pravděpodobně jste vlastníkem některého z modelů DVD
mechaniky výrobce Samsung a iso obraz jste vypálili na disk CD.
Nastavení sítě
Po nabootování systémy je zapotřebí
nastavit síť, abyste mohli v průběhu instalace serfovat (v menu
System-Volby-Network Configuration). Live systém bohužel není plně
počeštěn. To beru jako velké mínus.
Pokud používáte DHCP server, není
nutné nastavovat síť a pokračujte následující kapitolou.
Objeví se okno
Klikněte na Wired connection 1 a
tlačítko Edit. Tím se otevře následující okno
kde v záložce IPv4 Settings nastavte
svou IP adresu (v případě použití DHPC serveru tento krok
přeskočte).
Nastavením wifi sítě se zde nebudu
zatím zabývat (možná někdy v budoucnu).
Test funkčnosti sítě
Ikonka sítě by
neměla být přeškrnutá a síť by měla být k dispozici.
a po spuštění firefoxu (ikonka v
liště nahoře) by měl být k dispozici celý internet.
Pokud tomu tak není, máte špatně
nastavenou síť.
Spuštění instalace
Na ploše je ikona Instalovat. Na tu
poklikejte a tím se spustí průvodce instalací. Nejprve je potřeba
zvolit jazyk průvodce (a nově instalovaného systému).
V dalším kroku zvolte časové pásmo
(pravděpodobně Česká republika / Praha).
V třetím kroku zvolte výchozí
klávesnici, kterou si přejete používat. Je možné zvolit pouze
jednu, další bude možné přidat až po instalaci systému.
Rozdělení disku
Následuje nejvíce
rizikový krok z celé procedury instalace. V tomto kroku hodně
uživatelů dělá zásadní chybu, že rozdělení disku nechá plně
v kompetenci instalátoru. Pokud instalujete systém na nový
počítač, nemáte se čeho obávat. Pokud instalujete na již
používaný počítač, je potřeba si rozmyslet všechny úkony,
které uděláte, jinak se může snadno stát, že přijdete o
všechna data. Pokud jste neprovedl zálohu svých dat, tak raději
nepokračujte dále.
V každém případě doporučuji
zvolit ruční (manuální) rozdělení disku.
V okně přípravy oddílů uvidíte
všechny své disky a oddíly. Disky mají označení /dev/sda (b,c
...) pro SATA disky, nebo /dev/hda (b,c...) pro PATA disky.
Zde budu předpokládat, že víte o
čem je řeč a že máte k dispozici alespoň jeden volný diskový
oddíl. Na ten klikněte
a zvolte Upravit oddíl:
Tento oddíl naformátujte na souborový
systém Ext3 a
přípojný oddíl zvolte /. To znamená, že tento oddíl
použijete jako tzv. kořenový oddíl. Pokud použiji analogii z
Windows, tak to bude disk c, na který se bude instalovat systém a
všechny programy. Velikost oddílu zvolte podle potřeby, pokud
nevíte, doporučuji cca 8GiB.
Obdobným způsobem vytvořte odkládací
prostor (tzv. swap).
Zde asi narazíte na první problém.
Jak velký oddíl se swapem? Názory se velmi různí. V principu
záleží na tom, co budete se systémem dělat a jak jej budete
používat. Pokud nevíte, mám své doporučení:
-
pokud máte méně než 1GiB paměti RAM, vytvořte oddíl vždy o velikosti 1GiB pokud se chcete se systémem jen naučit, 2GiB pokud budete chtít systém používat intenzivněji a budete chtít mít možnost hibernace (uspání na disk)
-
pokud máte méně jak 2GiB paměti RAM, můžete vytvořit oddíl cca do 1GiB, nebo dvojnásobek množství paměti, pokud budete chtít hibernovat
-
pokud máte více jak 2GiB paměti vytvořte oddíl jen pokud budete chtít hibernovat a to cca 1,5-násobek velikosti paměti
Pokud nevíte co a jak, tak existuje
univerzální rada, kterou nelze nic zkazit: velikost oddílu zvolte
jako dvojnásobek velikosti paměti RAM.
Oddíl pro dočasné soubory
(temporary)
Pokud systém chcete aktivněji
používat pro „náročnější“ úlohy (například grabování
DVD disků), je vhodné použít i oddíl pro dočasné soubory:
Přípojný bod je v tomto případě
/tmp a souborový systém ext2 (nic nezkazíte volbou ext3, ale je to
zbytečné).
Vytváření nových oddílů
Je možné, že budete chtít vytvořit
nový oddíl z volného místa na disku (viz obrázek).
Příklad je použit pro přípojný
bod /home (struktuře kořenového oddílu se budu věnovat později).
Pokud máte oddíly připraveny
je možné pokračovat v instalaci.
Určitě byste měli mít zvolený kořenový oddíl a vhodný je i
swap (viz výše).
Nastavení uživatele
Pokud jste zvyklý na systém Windows
je nutné poznamenat, že v linuxových distribucích obecně
pracujeme se systémem pouze jako běžný uživatel, tzn. uživatel,
který může měnit pouze své nastavení a jakýmkoliv zásahem do
jakýchkoliv dat nemůže nic zkazit. Maximálně se již nepřihlásí,
ale systém naběhne a je možné provést opravu. Ubuntu vyžaduje
při instalaci vytvoření jednoho běžného uživatele, který má
ale ve speciálních případech možnost po znovu-zadání hesla
zasahovat do systému (získá tzv. root práva, tj. administrátorská
práva). Tato koncepce umožňuje chránit celý systém před
škodlivým softwarem a také před neznalým uživatelem.
Kromě jména vyplňte také jméno pro
přihlášení, heslo a název počítače. Doporučuji také zvolit
automatické přihlášení do systému (to lze ale samozřejmě také
nastavit později). Takto vytvořený uživatel patří do skupiny
sudo, tzn. pokud to
systém požaduje, obvykle se zeptá na heslo, aby bylo možné
provést některé akce.
Rekapitulace instalace
Před samotným
počátkem instalace zobrazí instalátor všechny akce, které budou
provedeny. Prohlédněte si zejména zformátované oblasti.
Pokud instalujete systém poprvé, bude
pravděpodobně nutné nastavit zavaděč a způsob spuštění
systémů (tlačítko Pokročilé...).
Ujistěte se, že je zatrhnuta volba
Instalovat zavaděč a že
jako zařízení je zvolen MBR disku, který je použit pro bootování (označen obvykle jako
/dev/sda, nebo /dev/sdb apod.). Na obrázku není zobrazen MBR. Pokud chcete, můžete se také zúčastnit Ankety
oblíbenosti později instalovaného softwaru.
Instalace
Gratuluji, můžete se prokliknout k
samotné instalaci systému. Ta trvá obvykle cca 10 minut.
Mezi tím si můžete pochopitelně
zaserfovat.
Instalace hotova
Po nainstalování systému je potřeba
provést restart do nového systému (můžete sice pokračovat v
práci v live systému, ale proč?).
Pokud jste vše udělali podle návodu,
měl by Vám systém naběhnout zcela bez problémů. V zavaděči
máte také možnost nabootovat původní operační systém (pokud
jste si jej při rozdělení disku nesmazali).
Po-instalační nastavení sítě
Ubuntu 8.10 obsahuje jeden nepříjemný
bug (anebo vlastnost?). Pokud jste nastavovali IP adresu sítě
postupem zcela na začátku návodu, budete muset tímto způsobem
síť nastavit ještě jednou (nevím proč, ale systém si nastavení
nepamatuje).
Při tomto úkonu budete poprvé
požádáni o nastavení hesla, protože se jedná o zásah do
nastavení systému.
Nastavení klávesnice
Pokud jste zvyknutí používat více
rozložení klávesnice, je možné, že si budete chtít přidat
další rozložení. V menu System-Volby-Klávesnice
otevřete okno s Předvolbami
klávesnice a v záložce Rozložení si můžete zobrazit používaná
rozložení.
Klikněte na tlačítko PLUS a
zobrazí se nové okno s výběrem nového rozložení. Pokud se
nezobrazí klávesnice se zobrazením rozložení, rozhodně
nepanikařte, protože se zobrazí až vyberete zemi a variantu:
Budu předpokládat, že jste si
vybrali Anglické rozložení (USA International):
Klikněte na Tlačítko Další
možnosti... a zobrazí se okno, kde můžete vybrat klávesovou
zkratku pro přepínání (poslední volba):
Výchozí nastavení obě klávesy Alt
dohromady mění rozložení si můžete změnit na to, co Vám
vyhovuje (osobně používám Alt+Shift mění rozložení).
Zobrazení rozložení
Klikněte na horní pracovní panel
pravým tlačítkem myši a klikněte na položku Přidat
Applet....
A zvolte applet Indikátor
klávesnice a klikněte na Přidat.
Gratuluji, právě se Vám zobrazuje
používané rozložení a kliknutím je možné rozložení měnit
(což je pochopitelně standard).
Instalace dalších appletů
Pokud chcete, doporučuji instalaci
dalších appletů, například Sledování systému (zatížení, paměť apod.), Sledování změny frekvence CPU apod. „Pravým“ kliknutím na již nainstalovaný applet je možné
zobrazit dodatečné nastavení a levým kliknutím zobrazit další
volby (například přednastavení frekvence procesoru apod.).
Instalace aktualizací
Po připojení k internetu (pokud
používáte DHCP, není nutné žádné speciální nastavení sítě)
systém pravděpodobně upozorní na dostupné aktualizace bublinou a
ikonkou v pravé části horní lišty.
Pokud na ikonku kliknete, zobrazí se
Vám dostupné aktualizace, které jsou rozděleny do sekcí důležité
a doporučené. Osobně instaluji vždy všechny naráz a současně.
Doporučuji udržovat systém vždy
aktuální a proto vždy aktualizace instalovat (nové aktualizace se
kontrolují jednou denně). Kliknutím na tlačítko Nainstalovat
aktualizace se systém pravděpodobně dotáže na heslo. Zadejte
jej. Instalace se začnou stahovat a po stažení instalovat.
Po nainstalování (prvotní
aktualizace bude trvat celkem dlouho) bude nutné restartovat systém.
Restart je v 95% vyžadován pouze tehdy, pokud je mezi aktualizacemi
i aktualizace jádra systému.
Ačkoliv by bylo možné pokračovat
dále i bez restartu, důrazně to však nedoporučuji,
pokud systém trošku neznáte. Restartujte systém:
Možnost svobodné volby
Možnost svobodně se rozhodnout je
základní filozofií linuxu.
Ačkoliv Vám systém funguje již
nyní, existuje možnost, jak vylepšit grafický výkon celého
systému a to instalací nesvobodného ovladače grafické karty v
menu systém-správa-ovladače hardwaru (to se týká zejména NVIDIA
a ATI grafik).
Ačkoliv instalací tohoto ovladače
nic nezkazíte, osobně volím postup stažení ovladače z internetu
(bude pravděpodobně aktuálnější). Je však důležité zvolit
ten správný (tj. zejména, typ systému a typ grafické karty).
Například:
Po stažení ovladače (například na
plochu) zvolte jeho vlastnosti
a v záložce oprávnění povolte jeho
spouštění (spustitelnost souborů se v linuxu nerozlišuje podle
přípony, ale podle příznaku spustitelnosti):
Po nastavení příznaku zvolte
„Otevřít jinou aplikací...“
a zvolte vlastní příkaz gksudo:
Program gksudo spustí aplikaci s právy
administrátora systému. Budete požádáni o zadání hesla.
Instalace driveru obvykle probíhá
metodou další, další, další (alespoň u ATI):
(alespoň u ATI):
Další, další další...
Hotovo, restart vyžadován 
Nastavení aktualizací
Výchozím nastavením v ubuntu je
pouze zobrazování o dostupnosti aktualizací. Je možné také
nastavit jejich automatické stažení, nebo také automatickou
aktualizaci v menu Systém-Správa-Zdroje softwaru:
Je možné nastavit periodu kontroly
aktualizací a způsob práce s aktualizacemi. Pokud vyjde nové
vydání ubuntu (obvykle to je každý desátý a čtvrtý měsíc v
roce), je možné nastavit chování systému při této události
(systém může nabídnout přechod na novější vydání).
3D akcelerace
Po restartu jste si možná všimli
změny chování grafického systému. Je to zapnutými 3D efekty
prostředí (v Ubuntu 3D efekty provádí aplikace Compiz).
Klávesovou zkratkou Alt+F2 spusťtě
aplikaci glxgears v terminálu. Jedná se o jednoduchý benchmark
výkonu grafické karty.
Všimněte si svých fps,
a pohledejte na internetu pro srovnání.
Má grafická karta je integrovaná a
podává velmi slabý výkon.
Vypnutí 3D efektů prostředí
Ačkoliv 3D efekty prostředí jsou
líbivé a pěkné, osobně je preferuji vypnuté. Nutí mě k tomu
mj. také vlastnictví ATI grafické karty, která má zkrátka
špatné ovladače, což se projevuje například například
problikáváním videa při přehrávání. Situaci řeší instalace
svobodných ovladačů, ale za cenu nižšího 3D výkonu (alespoň v
mém případě, nejspíš záleží na grafické kartě).
3D efekty je možné vypnout ve
vlastnostech plochy
a v záložce efekty vzhledy zvolit
Žádné.
Instalace Software
V menu Systém-Správa-Správce balíků
Synaptic
budete požádání o zadání hesla a
při prvním spuštění se také zobrazí výstraha o prvním
spuštění správce balíčků.
Ve správci balíků můžete
vyhledávat a instalovat software, který je k dispozici v distribuci
ubuntu. Ve repozitářích (speciální úložiště softwaru) je
pouze open-source software, který je zdarma. Doporučuji instalaci
emailového prohlížeče Thunderbird zaškrnutím Nainstalovat:
Klikněte na tlačítko Použít.
Správce Vám v tuto chvíli zobrazí
informace o stahovaných datech, případně závislostech
(programech, které jsou k instalaci a používání požadovaného
softwaru vyžadovány):
Po kliknutí na tlačítko Použít budou nejprve program stažen a následně nainstalován.
Podobným způsobem si nainstalujte
např. následující software:
-
wine pro možnost spouštět windows programy
-
msttcorefonts pro správné zobrazení Microsoft fontů
-
gnomebaker pro vypalování CD a DVD disků
-
gnome-commander - náhrada za Total Commander
-
gparted pro možnost editace diskových oddílů
-
mc - konzolový Gnome Commander (něco jako Norton Commander, M602, Volkov Commander aj.)
-
gmountiso pro graficképřipojování iso a image obrazů disků
Prohlížení videa a instalace
kodeků
Existuje několik možností, jak toto
provést. Nejjednodušší cestou je pokus o spuštění nějakého
videa s nesvobodným kodekem (nejlépe DivX).
Po spuštění se spustí program
Totem, který je výchozím přehrávačem videa v Ubuntu. Zobrazí
se výstraha a dotaz na instalaci kodeků. Zvolte Ano.
Je možné, že se zobrazí výstraha
na zastaralost seznamu aplikací. Zvolte Obnovit databázi.
V následném okně volby kodeků
zvolte všechny volby
A při tom potvrďte instalaci
nesvobodného softwaru kliknutím na tlačítko Confirm (ach ta čeština).
Po zaškrtnutí všech voleb, klikněte
na tlačítko Nainstalovat
Po stažení a nainstalování kodeků
budete schopni přehrávat videa:
Titulky
V menu Úpravy-Nastavení programu
Totem
zvolte na kartě Obecné Automaticky
nahrát titulky... a kódování Windows-1250 (obvyklé kódování
titulků), případně velikost písma titulků.
Po znovu-spuštění videa se již
automaticky načtou titulky.
Instalace Windows programů
Zde popíšu instalace hry World
of Warcraft. Po zasunutí instalačního disku běžným
způsobem spusťte soubor Installer.exe.
A pokračujte jako obvykle:
Po nainstalovanání patchů a
datadisků začněte pařit, jak jen to nejdřív bude možné .
.
Instalace proprietárního software
Jak jsem napsal výše, v repozitářích
distribuce Ubuntu je obvykle jen open-source software, který je
zdarma. Je proto možné, že svůj oblíbený software tam
nenaleznete. Řešením je potom stažení instalačního balíčku
(má příponu .deb) z webu výrobce a nainstalování extra. Tuto
volbu použijte pouze tehdy, pokud není požadovaný software v
repozitáři. Nevýhodou tohoto postupu je totiž to, že se Vám
program nemusí udržovat aktuální. Takto můžete například
nainstalovat prohlížeč Opera. Nejprve stáhněte požadovaný
balíček (obvykle stránka opery zvolí správnou volbu) na plochu
a po jeho stažení jej spusťte.
Otevře se správce balíčků (instalátor systému), ve kterém
klikněte na Nainstalovat.
Budete požádáni o zadání hesla
(instalace je úprava systému). Po nainstalování můžete Operu
spustit v menu Aplikace-Internet:
Prozatím je to vše. Tento díl je
celkem dlouhý a rozhodně nebyl úplný. Další díl proto přijde
co nevidět a už nyní má pracovní název Co dělat když....
Dotknu se trošku problémů samotného systému a problému
aktualizací ve spojení s nesvobodnými drivery grafické karty.
Věřím, že jsem návod napsal pro
úplné začátečníky a že je alespoň trošku srozumitelný.
Případné dotazy a náměty pište do
diskuze, rád na ně odpovím (pokud budu vědět) 
.
.
Komentáře
Zobrazit vše Počet příspěvků: 4 , poslední 05.01.2010 22:38:35