Nebyly to nějaké drobné problémy. Při přepínání uživatelů v rámci sezení v gnome se mi čas od času stávalo, že došlo k zamrznutí celého počítače. Pravda, hryzl se jen xorg server, ssh fungovalo dál a systém běžel, ale k čemu to je? Nebudu se přeci stále přihlašovat přes ssh a provádět killnutí X serveru. V tomto případě se pro mě kousnutí Xek rovná zamrznutí počítače.

Přeci jen přepínání uživatelů není úplně moje každodenní činnost, tak abych to nesváděl pouze na tohle, přemýšlel jsem už dlouho nad tím, že opustím vody Ubuntu a přejdu na jinou distribuci. Nevyhovoval mi především půlroční cyklus aktualizací systému. Ono, když aktualizujete naráz xorg server, jádro, gnome a kdo-ví-co-ještě, tak je toho k pokazení mnohem více, než když to děláte průběžně. A to nemluvím také o tom, že v Ubuntu jsem používal fglrx driver grafické karty, který má problém s každou aktualizací kernelu, nedej bože s aktualizací celého systému. Aktualizace kernelu = nová instalace proprietárních driverů ATI (fglrx). Ano, řešením jsou svobodné ovladače, ale to je další šprtání do systému. To už se vytrácí princip Ubuntu - instalace, restart, funkčnost, aktualizace. Nic víc.

Mnohem více sympatické jsou mi tzv. roll-over aktualizace. Aktualizace, kdy se průběžně přechází na novější a novější verze. Průběžně aktualizuju, občas se s tím sveze nová verze prohlížeče, potom nové jádro, jednou za čas nový emailový klient, potom nový xorg server, pak někdy gnome a tak dále. Nic se nedělá naráz (pokud neaktualizuju jednou ročně , což uvědomělý uživatel nedělá ).

Takových distribucí ale moc není, avšak už jsem se s nimi setkal dříve. Učarovali mě. V tuhle chvíli vím jen o distribucích Gentoo a Archlinux, které mají roll-over aktualizace. Obě dvě mají hodně společnou filozofii instalací, aktualizací a správy systému. Až na jeden drobný rozdil...

Archlinux je binární distribuce. Správci balíčků zadáte, co chcete nainstalovat, on si stáhne balíček, závislosti, rozbalí, nainstaluje a hotovo. Žádné patlání. Rychlé, jednoduché a efektivní.

Gentoo není binární distribuce. Je založená na kompilaci zdrojových kódů a tím dává uživateli možnost si se systémem dělat co chce - vyladit si ho na svůj HW. Správci balíčků zadáte co chcete nainstalovat, on si stáhne balíček, závislosti, rozbalí, zkompiluje, nainstaluje a hotovo. Pomalé, jednoduché a efektivní. Když se nic něpokazí, tak žádné patlání .

 

Dlouho jsem přemýšlel, zda jít do archlinuxu, který je o něco jednodušší na správu, instalaci a podobně anebo do Gentoo, které je podle mého soudu ve všech směrech komplikovanější. Nakonec jsem se rozhodl pro Gentoo, protože mě baví si kompilovat (kolega by mě asi zastřelil, často mu říkám, že musím jít domů dřív, abych si mohl zkompilovat nejnovější kernel ).

Asi nejvíce starostí bylo rozchození svobodných ovladačů grafické karty spolu s vesa framebufferem. Jsem vlastníkem integrované grafiky HD3200 a na jádru 2.6.29-r5 se mi to nepodařilo (lépe řečeno, postup uvedený dále jsem nepoužil). Pak ale vyšlo jádro 2.6.30-r4 a tam už to šlo "bez problémů". Jediný zádrhel bylo aktivování DRI, o čemž nemám potuchy dodneška co že to vlastně DRI je. Nakonec jedu na svobodném driveru ati (ale funguje bez problémů i radeon).

Dalším problémem byla kompilace některých programů s použitím USE="opengl". To se dá vyřešit souborem /etc/portage/package.use.

Pro bluetooth je potřeba nainstalovat balíček bluez-gnome (používám gnome, protože mi připadá velmi jednoduché na ovládání) a, a to především, přikompilovat ke kernelu podporu pro bluetooth a podporu pro bluetooth přes USB.

Další problém, protože nemám (zatím) k dispozici grafický nástroj. V souboru /etc/X11/gdm/custom.conf přidat:

[daemon]

AutomaticLogin=username

AutomaticLoginEnable=true

HAL je zkratka pro Hardware Abstraction Layer. Poskytuje univerzální rozhraní mezi různým HW a SW. Původně jsem přidal spuštění hald do default sekce (tj. až po boot), ale protože správce gdm pouštím automaticky při spuštění systému a proces init spouští programy v runlevelu podle abecedy, spustil se nejdřív gdm a až pak hald. Důsledkem bylo, že se brala v potaz konfigurace myši a klávesnice z xorg.conf, a protože jsem tam konfiguraci těchto periferií neměl, tak jsem nemohl nic dělat (klávesnice ani myš v Xkách nereagovala). Musel jsem proto hald spustit už v boot sekci. Toto by se dalo vyřešit mj. také tak, že se správce gdm spustí v programu /etc/conf.d/local.start. Podobně to řeším u myši v konzoli.

Pro frequency scaling je vhodné zapnout podporu v jádře ACPI pro procesor a zapnout podporu pro frequency scaling s (nejlépe) nastaveným výchozím schématem ondemand. Jedna z věcí, která se mi na gentoo líbí je, že schéma ondemand je mnohem citlivější na vytížení systému. Zatímco v Ubuntu musel být systém vytížený alespoň 2 až 3 sekundy aby došlo k navýšení frekvence, tak v gentoo je změna prakticky okamžitá. Schéma conservative je navíc plně funkční a je velmi podobné schématu ondemand, jen je méně citlivé. V ubuntu conservative bylo prakticky nefunkční a nepoužitelné (frekvence se měnila jen za velmi dlouhý časový úsek).

Asi to nejjednodušší, co mě čekalo bylo přenesení nastavení z programů v Ubuntu do programů v gentoo. V podstatě jde jen o překopírování jednoho home adresáře do druhého. Sice to nebylo tak jednoduché (například thunderbird má v ubuntu konfigurační adresář .mozilla-thunderbird a v gentoo jen .thunderbird, pidgin má konfigurační adresář .purple ), v podstatě to ale bylo to nejjednodušší.

V současné době trávím více a více času v gentoo. Stále mi ovšem zbývá vyřešit některé problémy, zejména automatické načítání titulků v totemu, ne zcela funkční liferea a především nefunkční 5+1 zvuk u .mkv videí. Obvykle chodí jen hudba na pozadí, ale žádné hlasy (podobný problém jsem řešil také ve Windows Vista u manželky na notebooku) a spoustu věcí dodělat, například doinstalovat gnome-commander, který není v repozitáři. Mám ale plně funkční systém a zatím si nestěžuju .

 

Po čase přihodím nějaké další poznatky. netvrdím, že u gentoo zůstanu, ale zatím to tak vypadá.